Příběh o potopě světa, Noemovi, arše a párech zvířat od každého
druhu znají snad všichni. Jeho zdrojem je Bible, jež pohromu popisuje ve
Starém zákoně. Skutečně se stala? Nebo se jedná o pouhou legendu?
Možná, že na celé události bude víc pravdy, než se zdá. Příběhy
popisující její průběh se totiž objevují nezávisle na sobě v legendách
mnoha různých kultur. Velká potopa světa fascinuje
současníky každé generace. Smrtonosnou náručí vody jsme neustále
ohrožováni i v dnešní době. Silný déšť, náhlá obleva nebo zemětřesení
mají katastrofální následky téměř každou chvíli. Co když jsou to všechno
pouze střípky pradávné události, která kdysi pohřbila vše do temných
hlubin? Rozmanité světové pověsti o potopě hovoří a zdá se, že nezávisle
na sobě! Pozůstatky mýtů, ústních vyprávění nebo archeologických nálezů
naznačují, že se nemusí jednat o pouhé báchorky. Možná se světem kdysi
prohnala ničivá vlna, která smetla vše. Až na pár výjimek...
JSOU DŮKAZY O NOEMOVI NEZVRATNÉ?Původ: Bible, Starý zákon
Období potopy: cca 1.–2. tisíciletí př. n. l.
Zachránění: Noe s manželkou, třemi syny a jejich ženami
Nejznámější
verzí o ničivé vodě, která zaplavila celý svět, je ta biblická. Bůh se
rozhodne, že zahubí hříšné a násilné lidstvo a uvolí se ušetřit pouze
Noema a
jeho rodinu. Informuje ho o plánovaném zmaru dostatečně dopředu, aby
stihl postavit velkou archu. Poté mu nařídí, aby do lodi shromáždil
zvířata, která by ve vodě nepřežila. To také Noe učiní a do archy se pak
ukryje i on sám s manželkou, třemi syny a s jejich manželkami.
Kataklyzma přijde jako blesk z čistého nebe, vod přibývá a ničí
veškerenstvo. Konec je neodvratný. Jak se dočteme v knize
Genesis:
„Všechno, co mělo v chřípích dech ducha života, cokoli bylo na suché zemi, pomřelo.“(
Gen 7:22)
.
Jediným ostrůvkem života na zemi stižené hrozivou zkázou, je obrovská
archa Noemova. Možná se na ní plaví právě naši praotci a pramatky,
protože podle
Písma právě oni založí novou generaci poté, co voda za 40 dní opadne. Nám zbývá jediná otázka: Opravdu se něco takového mohlo stát?
Archa nalezena?Pátrání
po Noemově arše má svá teoretická východiska. První z nich je podoba
lodi. Podle výpočtů provedených na základě informací obsažených v
Bibli,
by měla mít archa rozměry 138 x 23 x 14 metrů. Přitom by se sem mělo
vtěsnat kolem 50 000 zvířat! A to nepočítáme hmyz. Loď, která měla
zřejmě ještě menší rozměry než slavný parník Titanic (měřil 269 metrů),
by takový počet nemohla nikdy pojmout. O existenci lodi, která je
popsána v
Bibli, tedy panují pochyby. Přesto řada nadšenců stále
pátrá po jejích troskách. Domnělým zlatým dolem má být v tomto případě
nejvyšší hora Turecka, Ararat. Na jejím vrcholu v nadmořské výšce kolem
4000 metrů ční údajně pozůstatky dřevěného korábu. Příznivci teorie o
existenci skutečné archy jásají. Mají nyní před sebou její vrak? Dřevo
je podrobeno radiokarbonové analýze, jež určuje stáří podle rozpadu
uhlíku, a odborníci zjistí, že je staré zhruba 4800 let! To je doba, kdy
pravděpodobně vznikl i biblický příběh. Objevili tak archeologové
konečně důkaz o existenci Noemovy archy a světové potopy?
Nálezy u Černého mořeNejsou
to ale jen nálezy z tureckého Araratu, které napovídají, že ničivé
kataklyzma zasáhlo Zemi. V roce 1997 přicházejí dva mořští geologové
William Ryan a
Walter Clarkson Pitman III. (*1931)
se zjištěním, že Černé moře bylo 5600 let př. n. l. sladkovodním
jezerem. Jednoho dne se však začala zvedat hladina okolních moří –
Egejského a Středozemního – jejich vody se vzedmuly a jezero zalily. To
pak údajně zaplavilo pevninu o rozloze až 155 000 kilometrů čtverečních!
Pokud tedy existují důkazy o tom, že oblast dnešního Černého moře kdysi
zalila voda, není vyloučeno, že se jednalo právě o onu záplavu
biblickou. Týkala se katastrofa jen jedné oblasti, nebo se něco
podobného odehrálo i v jiných koutech světa?
POTOPA, KTERÁ SMETLA I ZVÍŘATA
Původ: řecké mýty
Období potopy: kolem roku 1500 př. n. l.
Zachránění: Deukalión a Pyrrha
O příběhu popisujícím velkou ničivou potopu vyprávějí i řecké mýty. Na Zemi ji má seslat nejvyšší bůh
Zeus. Podle legendy se rozhněvá na lidstvo a vstoupí na Zem. Zde však narazí na odpor arkadského krále
Lykáóna.
Ten se vysmívá zvěstem, že na Zemi sestoupil sám bůh a chce dokázat
opak. Zeus přichází k vladaři převlečený za pocestného a dostává od něj
pokrm – ne však ledajaký. Na talíři je mu servírováno lidské maso! Zeus
se rozhněvá, promění Lykáóna ve vlka a na palác sešle blesk. Pak se
vrací na nebesa a připraví se k velkému potrestání hříšného
veškerenstva. Nejprve má v úmyslu sežehnout Zemi plamenem, ale pak si to
rozmyslí, protože by příliš uškodil ovzduší. Rozhodne se zničit lidstvo
vodou...
Sami v nekonečné voděMýtický výklad potopy
světa je následovný: Zeus sežene dešťové mraky, ze kterých se spustí
provazy mohutného deště. S ostatním mu pak pomůže bůh moří
Poseidón.
Rozbouří řeky a moře a jejich voda se vylije na souši. Podobně jako v
biblické verzi ani zde nezahyne docela vše. Na hladině vody, která
pohřbila život, se plaví jedna malá bárka. Sedí v ní
Deukalión (Prométheův syn) a jeho manželka
Pyrrha.
Míří k hoře Parnas, jejíž vrcholek jako jediný vyčnívá nad vodou. Když
se Zeus dozví, že přežili jen oni dva, nechá vody ustoupit. Kromě tohoto
jediného lidského páru je vše mrtvé. Nebyla ušetřena ani zvířata, jako
tomu bylo v případě Noemovy archy. Muž a žena, jediní na celé Zemi,
podle legend prosí bohy, aby jim pomohli oživit mrtvé, či nějakým jiným
způsobem znovu zalidnili svět.
Jak vrátit lidstvo?Řešení
prekérní situace zvládnou řečtí bohové celkem hravě. Mýtus vypráví, že
Deukalión a Pyrrha dostanou radu shůry. Mají za sebe „hodit kosti velké
Matky.“ Pochopí, že Matkou je míněna Země a odhazují za ramena kameny.
Zázračně se horniny začnou měnit v muže a ženy a takto je založen nový
lidský rod. Řecká legenda je jednou z těch nejznámějších a možná
popisuje ničivou katastrofu, která zasáhla nejen oblast Balkánu. Pokud
budeme pátrat po základech mýtu, kýženou informací se stane datum, kdy
mělo k tragédii dojít...
Důkazy o velké voděDatace
velké potopy podle řecké mytologie je odhadována různě. V dobách
středověku se věří, že záplavy byly pouze místní záležitostí a odehrály
se několik století po potopě celosvětové, kterou přežil jen Noe. Na
základě archeologických nálezů se pak odhaduje přesnější datum – rok
1528 př. n. l. Křesťanský spisovatel
svatý Jeroným pro ni zase
vymezí rok 1460 př. n. l. Názory na to, kdy se katastrofa odehrála, se
různí. Navíc příběhů o potopě je v řecké mytologii více. Snad
nejznámější je ten o zkáze Atlantidy – kontinentu, jenž se měl potopit
pod hladinu oceánu. Zakládá se některé z vyprávění na pravdě? Dávní
předci věří, že ano. Jejich důvodem prý může být například to, že na
vrcholcích hor, či v jiných netypických oblastech, nacházejí pozůstatky
mořské fauny a flóry. Sem je mohly zanést údajně rozvodněné řeky a moře,
která zaplavila pobřeží. To, že se něco takového skutečně mohlo
odehrát, je navíc podpořeno množstvím legend z dalších zemí.
RYBA, CO ZACHRÁNÍ SVĚTPůvod: indické svaté texty, Mahábhárata
Období: nespecifikováno
Zachránění: Manu s rodinou
Indická
tradice nahlíží na zánik světa problematičtěji. Hinduistická představa o
světě je totiž cyklická. Na počátku všeho stojí stvořitel vesmíru
Brahmá.
Probouzí se, aby vytvořil svět i se zvířaty a lidmi. Ten prochází
určitým vývojem a spěje k zániku. Je zničen v momentě, kdy Brahmá usne.
Pak se celý proces opakuje. Délka Brahmova „dne“ trvá podle posvátných
textů 4,320 miliard let a nazývá se kalpa. Stejně dlouhá je i Brahmova
„noc“, během níž nejvyšší bůh odpočívá. V hinduismu se věří, že kalpa
(tedy Brahmův den) je ještě rozdělen na několik období zvaných mahájuga.
Jedna mahájuga trvá 4 320 000 let a má čtyři části. Nyní máme žít v
posledním věku nazývaném kali-juga, což je údajně doba plná zkaženosti a
úpadku. Během jedné kalpy se má vystřídat několik
Manuů –
prapředků lidstva. O prvním člověku tohoto světa se dočteme v indických
legendách. Vyprávění se přitom nápadně podobá tomu biblickému.
Zlatá rybka trochu jinakPotopu, která měla zničit veškerenstvo tohoto světa, přežije podle hindské tradice jeden muž. Je jím
Manu, potomek Brahmy a bohyně
Sarasvatí,
patronky literatury, učenosti a umění. Příběh se má asi takto: Manu si
jednoho dne myje ruce v řece, když se z vod vynoří rybka a prosí ho o
pomoc. Chce, aby ji vzal k sobě a zachránil před většími rybami. Radí
mu, ať napustí do hrnce vodu, dá ji dovnitř a počká, až vyroste. To muž
udělá a následující den se nestačí divit. Ryba vyroste neskutečně rychle
do velkých rozměrů. Musí ji proto přendat do většího džbánu. Takhle
rybka roste dál a dál, takže ji Manu postupně přemisťuje do studny,
nádrže, řeky, až je nakonec tak veliká, že musí do oceánu. Ryba ale není
jen tak obyčejná. Má jít o pozemské převtělení
Višnua, jednoho ze tří indických nejvyšších bohů. Na oplátku za pomoc svěří Manuovi hrozivé tajemství.
Indický NoeVišnu
převtělený v rybu oznámí Manuovi, že svět se chystá zaplavit velká
voda, která zničí vše živé. Radí mu, aby si postavil loď natolik
odolnou, aby zachránil sebe i své blízké. Má vybudovat plavidlo, do
něhož se vejde jeho rodina, 9 druhů semen a zvířata. Pak za loď zapřáhne
rybu a nechá se s její pomocí dotáhnout až k vysoké severní hoře.
Velkou vodu tak přežije a s pomocí všech zachráněných pak znovu zalidní
svět. Poté, co voda opadne, stane se vše podle přání božstva. Manu je
náhle novým zakladatelem lidského pokolení. Právě z jeho jména se prý
později odvozují i výrazy pro člověka. Má z něj pocházet například
anglické slovo man (člověk/muž).
Na jak dlouho nás zachránil?„A
Manu byl naplněn velkou moudrostí a zasvěcen mravnosti. Stal se
prapředkem linie. A v Manuově rase se zrodily všechny lidské
bytosti...,“ dočteme se ve staroindickém eposu
Mahábhárata.
Manu má být prapředkem lidstva a
autorem
posvátných textů, zejména Manuova zákoníku, který shrnuje základní
principy hinduismu a stává se stavebním kamenem indického práva. A co
jeho život? Hovoří legendy o nějakých potomcích? Manu má mít celkem
deset synů, kteří přežijí v novém světě. Dalších padesát dle pověstí
zahyne, protože mezi nimi dochází k nesvárům a bojům. Nové obyvatelstvo
je přísně rozděleno do jednotlivých kast (jakýchsi společenských vrstev)
a tento systém je neměnný. Přes všechny naděje však i tato společnost
spěje ke katastrofě, aby byl ukončen špatný věk a mohlo se opakovat
stvoření. Kolik ještě Země zažije potop?
I V ČÍNĚ BYL NOE!Původ: čínské pověsti
Období: asi 1000 let př. n. l.
Zachránění: Fuhi s manželkou, třemi syny a třemi dcerami / Nüwa a 7 členů jeho rodiny
Ani
daleká Čína nepostrádá mýty o potopě světa. V této oblasti se šíří hned
několik příběhů s touto tematikou. Asi nejznámější se nazývá
Hihking.
Jedná se o klasickou pověst tradovanou mezi místními po staletí. Zemi
podle ní zaplaví obrovská masa vody a vše pohřbí. Pod vodou je celá země
i hory, ale i přesto jako zázrakem několik lidí přežije. Na bárce
brázdí rozbouřené vody otec
Fuhi, který zachránil svou manželku,
tři syny a tři dcery. Legendy praví, že právě oni jsou pak zakladateli
dalších pokolení. Příběh má však ještě jinou verzi, v níž se hlavní
hrdina jmenuje
Nüwa.
Když se Čína roztrhnePověst,
kterou odborníci datují do období 1000 let př. n. l., má ve svém středu
neohroženého Nüwu, který postaví loď a vezme sem dalších 7 členů své
rodiny (stejně jako Fuhi). Potopa má pohltit naprosto vše, vyprávění
obsahují dokonce zprávy o tom, že je tehdy vidět jen Slunce. Kontinenty
se prý roztrhají a posunou, a celá Země se tak ponoří pod vodní hladinu.
Pokud by taková událost v minulosti proběhla, musely by o ní snad
existovat nějaké důkazy! Kromě mušlí a pozůstatků podmořské fauny a
flóry, které jsou nalézány na vrcholcích hor, podávají jistou výpověď
rovněž podoby starodávných čínských znaků. Archeologové a grafologové,
zabývající se nálezy dávných písem, dešifrují zajímavé sdělení. Když
provádí rozbor znaku užívaného pro vyjádření slova „loď“, zjišťují, že
se skládá z několika menších symbolů: loďka, osm a lidé. To přece přesně
odpovídá starodávným legendám! A podobných „náhod“ je celá řada. Znaky
nacházené na různých starověkých artefaktech obsahují symboly vln,
slunce, archy, nebo rovněž číslice osm. Mohla tuto oblast v minulosti
smést třeba ničivá vlna tsunami?
Incestem a vraždou k záchraně světaMýtus o osmi přeživších, jenž se traduje v Číně, má rovněž oporu v
Bibli.
Někteří badatelé tyto dva příběhy dokonce ztotožňují. Je snad náhoda,
že jméno Nüwa je podobné biblickému jménu Noe? Co když je čínská verze
pouze upraveným příběhem, který známe z
Písma? Není to ale jen
tato historka o potopě, která se v Číně traduje. Existuje jich mnohem
více. Namátkou připomeňme třeba pověst pocházející od čínského etnika
Miao. Podle ní přežijí světovou potopu jen dva lidé: mladík
A-Zie
a jeho sestra. Zatímco A-Zie si chce vzít dívku za manželku, ona
odmítá. Jelikož však bratr neustále naléhá, vymyslí dívka několik
zkoušek, které mají ukázat, zda se sourozenci mohou vzít. A-Zie však
výsledky pokaždé zfalšuje, takže si ho sestra nakonec musí vzít. Za čas
se jim narodí dítě, které je bez rukou a nohou. Jeho otec se natolik
rozzlobí, že novorozeně rozseká na několik částí a ty pohází po krajině.
Ráno, když se vzbudí, uzří ve svém úžasu, že z kusů mrtvolky vyrostli
noví muži a ženy! Svět je tak, na základě této bizarní pověsti,
zachráněn.
PIVNÍ POTOPA ZACHRÁNÍ SVĚTPůvod: egyptská mytologie
Období: asi 2494–1070 př. n. l.
Zachránění: většina populace
Poněkud
jinou verzi mýtu o potopě nalezneme ve starověkém Egyptě. Zde totiž
populaci nepohltí voda, nýbrž lidská krev! Vše začíná v období
takzvaného zlatého věku, kdy lidstvu vládne bůh Slunce zvaný
Re.
Blahobyt a bezstarostný život lidí se však začne zvrhávat, když bůh
zestárne. Obyvatelé se proti němu bouří a on se rozzlobí. Dostane radu
od svého otce, aby hříšníky a zhýralce potrestal. Sešle proto na lidstvo
své oko v podobě bohyně
Hathor. Ta je uctívána jako patronka
tance, hudby, lásky a alkoholu. Poté, co je poslána na zem, začne lačnit
po lidské krvi. Na vše se vrhá jako dravá šelma a lidé s hrůzou
utíkají. Zkáza se neodvratně blíží a po zemi tečou proudy krve!
Spása ve zlatavém mokuLidstvo
je trestáno tím nejkrutějším způsobem. Hathor napadá lidi v celé zemi a
zkázu šíří dál. Nejvyšší bůh však takový konec nezamýšlel. Jeho hněv
byl sice velký, nechtěl ale zničit veškerenstvo. Když je situace tak
vážná, že se Nil začíná vylévat ze svých břehů, protože je plný krve
obětí, musí Re zasáhnout. Slituje se nad nebohými hříšníky a vymyslí
lest, pomocí níž by mohl zachránit svět. Do jedné z oblastí, kam se
chystá jeho oko (tedy bohyně Hathor), nechá vylít hektolitry piva. Když
Hathor dorazí, myslí si, že pivo je lidská krev, a vrhne se po ní. Pije a
pije, až zcela omámená zhyne. Tato verze mýtické potopy se liší od
všech ostatních. Nedochází zde totiž k záplavě vodní, nýbrž krvavé a
posléze pivní. Motiv potrestání lidstva však figuruje i zde. Na rozdíl
od biblické verze v tomto příběhu ale není žádný hrdina, který by ve své
lodi zachránil vzorek lidského pokolení. Nejdůležitějším společným
jmenovatelem tak zůstává varování před hříšným životem a neposlušností.
Mohly by mít podobné mýty reálný základ, když mají tak blízký charakter?
zdroj: http://enigma-special.rf-hobby.cz
Michaela Vondrušková