čtvrtek 31. května 2012

Encyklopedie mimozemšťanů: Arkturiáni


Arkturiáni jsou velmi láskyplní a duchovně vyspělí mimozemšťané ze souhvězdí Pastýře.

Arcturus je nejjasnější hvězda souhvězdí Pastýře (Bootes), vzdálená od Země asi 36 světelných let. Arkturiáni patří vedle Plejáďanů k mimozemšťanům, o nichž se v poslední době dost mluví i píše.

Jejich štíhlé postavy dosahují výšky od 90 cm do 120 cm. Kůže je zelenavá, mají velké tmavohnědé nebo černé oči mandlového tvaru a na rukách jenom tři prsty. Ovládají dokonale telepatii a dokáží pohybovat předměty jen silou mysli.

Žijí v průměru 350 až 400 let. Nestárnou, protože jejich velmi pokročilá duchovní podstata jim umožňuje, aby podle potřeby měnili časoprostor, ani netrpí nemocemi. Ukončují svůj fyzický život, když se naplní smlouva, kterou uzavřeli.

Arkturitáni




Arkturiáni žijí v jedné z nejpokročilejších civilizací v naší galaxii. Jde o pětidimenzionální civilizaci, která představuje prototyp budoucí Země. Podle Plejádské knihovny má arkturiánská energie na lidstvo pozitivní, léčivý vliv v oblasti duševní i duchovní. Tato energie tvoří bránu, kterou procházejí lidské duše po smrti ke svému znovuzrození. Funguje jako mezistanice pro nefyzické vědomí, aby se mohlo přizpůsobit materiálnímu světu. Kniha The Keys of Enoch (Enochovy klíče) tento prostor popisuje jako mezistanici nebo programovací centrum.

Arkturiáni se zcela zaměřují na realizaci Boží cesty. Učí, že nejzákladnější součástí života v páté dimenzi je láska a že je nutné překonat negativitu, strach, vinu a transformovat je na lásku a světlo.

Arkturiáni úzce spolupracují se vzestoupenými mistry a s Galaktickým velením. Cestují vesmírem ve svých mezihvězdných lodích, které patří k nejlepším ve vesmíru. Jeden z důvodů, proč na Zemi ještě nezaútočili válkychtiví negativní mimozemšťané, je ten, že se obávají arkturiánských lodí, které Zemi střeží. K lidem, kteří byli nebo stále jsou s Arkturiány telepaticky ve spojení, patřil například tzv. „spící prorok“ Edgar Cayce, Suzan Caroll a Norma Milanovich.

Zdroje: www.bibliotecapleyades.net, www.rahunta.cz




Žádné komentáře:

Okomentovat