SETI (Search for ExtraTerrestrial Intelligence) Nevyvážená
rovnice minimálně o čtyřech notoricky známých neznámých: Zatímco
program SETI prý již deset let marně hledá mimozemské signály a mocnáři
se naopak snaží potlačit, či znehodnotit informace o reálných technicko –
fyzikálních jevech, úzce související vývoj směřuje do naprosté
dekadence s fašizoidní policejní nadstavbou povinné virtuální reality
plné bezprávných čipizantů.
Přiblížit možné příběhy dávných časů,
které mají navždy zmizet z naší historické paměti, kde se stále ještě
drží drábkem legend, je nesnadnost sama. Přičteme-li osudovou poziční
válku dosazené idealistické nomenklatury vysvětlující historii dle
ideově podstrčených tézi. Pečlivě seřazených dle datumů oslavujících
mnohdy jen podlé vítězství, či bezbřehé vraždění. Tehdy se jeví
jakýkoliv pokus o pravý opak a nápravu, jako marnost předem odsouzená k
nezdaru.
O
to méně příznivěji vyzní posouváme-li se legendami, dávnými eposy i
nepsanými dějinami starověku. A navíc s pracovní hypotézou silného a
trvajícího kontaktu s mimozemským fenoménem. Co lze odpustit náboženské
víře (andělé, poslové Boží, genetické inženýrství při Adamově a Evině
stvoření, neviditelnost), to nelze, ani náhodou, nikde jinde. Jakkoliv
je hovořeno o tomtéž samém produktu. Jen v jiné konstelaci. Můj
pesimistický optimismus vyplývá jednak z osobních pozorování, ze
současného rozporu mezi vyskytujícími se reálnými technicko fyzikálními
jevy a nadnárodní globalizovaně řízenou negací, jednak s neobyčejnou
podobností těchto jevů s jevy a ději v nedávné, dávné, ale i pradávné
možné historie lidstva.
…kteříž zdávna byli muži na slovo vzatí?
Dříve než vyložím svůj názor na tu část
Mojžíšovy knihy týkající se Synů nebes, jež smilnili s lidskými dcerami,
aby byli zrozeni obři, právě ti mocní, kteříž zdávna byli muži na slovo
vzatí… si zařaďme tento silně zcenzurovaný starozákonní text do širších
souvislostí. Je to neobyčejný příběh Anunnaki, jež se táhne skrze
tisíciletí: Nejen napříč chaldejskými eposy. Prozatím se uspokojme
tvrzením, jakkoliv nic není tak nejisté, že se Enochův příběh odehrává v
předpotopních Adamových časech a který vyvrcholil všeobecnou zkázou v
podobě biblické potopy. V dobách praotce Noema. Z dávných příběhů je
patrné, že v inkriminovaném časoprostoru Mr. Jareda již existoval celý
komplex propojených energetických sítí vybudované mimozemskými entitami a
jejich klony, jež lidstvo mělo později vnímat jako oddělená centra
pohanských Slunečních kultů. Není rovněž pochyb, že Anunnaki jsou
zákrytným pojmem vymezující celou škálu starověkých mimozemských
aktivit, v níž je potřeba jednou provždy udělat jasno. Dříve než
„vzbouření“ strážci nebes, tedy omezený kontingent části všech Anunnaki,
sestoupí na horu Hermon, je již dávno funkční Bab ili – Brána bohů -
první Babylon. Tentýž, jenž byl založen, podle prastaré pavučinami
naučené nevědomosti zakryté legendy, Semiramidou. Ženským klonem mezi
nágyní a domorodým mužem v jezerních, či podmořských laboratořích poblíž
Aškalonu.
Chaldejské a starobabylonské eposy
naopak tvrdí, že dávno předtím, než byl v předpotopních časech v
bažinatém kraji na březích Eufratu založen kámen nebes Babylon,
sestoupilo království z nebes do města E ri du. Stalo se tak v dávno
zašlých dobách pradávných legend, kdy lidé současné epochy nebyli ještě k
mání a Anunnakové s Igigy budovali v Chaldejsku zavlažovací systém. V
časech, kdy Měsíc
ještě neexistoval a prastaré město Nip pur obýval božský Enlil, bohyně
Ninlil společně se svou matkou Nin Še Baraguna (epos Enlil a Ninlil).
V témže čase byla součásti celoplanetární sítě Porta Coeli (Stargate – Bran Bohů)
nejen „hvězdná brána“ v království Magan, ale i podobné zařízení v
oblastech, kde se později nalézal chaldejský Ur, přičemž celé Chaldejsko
i samotný Bab ili bylo za časů Enlila a později i Enkiho, zakryto
ochranou kupolí hrozivé záře, jež byla podobná té, kterou starozákonní i
jiné texty vzpomínají jako „Slávu Boží“. Samotný Babylon,
i za nočního času s nádherně osvětlenými vysutými zahradami panovnice
Semiramidy je pro idealistickou vědu nemyslitelnou fikcí. Nicméně
legendy právě o tomto fenoménu rády vyprávějí. I když to měl být právě
ten čas, kdy byl Adam, klon s podstatnými genetickými informacemi
pocházejícími z té „správné“ části Anunnaki, označené starozákonními
texty jako Elohim a později Jahwah, osazen v „rajské“ zahradě Eden. Tedy
se vší pravděpodobností na samý jih nedaleko Adenského zálivu. Když
někde poblíž lze do dnešních dní vytušit jednu z mnoha podmořských
pevností jisté části Anunnaki. Na zcela opuštěném a dobře chráněném
místě, kde dnes řádí jen piráti a vojenské síly globalizované i
neglobalizované moci.
V téže době, o níž hovoříme, je i
Tiahuanako (na americkém kontinentě) živoucím sídlem té části
mimozemských, jež bude zakrátko, podobně jako ostatně část vzbouřených
Anunnaki - Nephilim, smetena z povrchu zemského. I ze svými potomky.
Biblickou potopou? Nic není tak nejistého, jakkoliv naší planetu
postihla, během několika tisíciletí, celá řada po sobě následujících
celoplanetárních katastrof, z nichž jako jedna z posledních je
zaznamenaná jako tajfun přicházející z nebes. Příběh zčásti naznačený ve
Starém zákoně, i apoštolem Petrem v Novém zákoně, má své dramatické
vysvětlení v již zmíněné apokryfní Henochově knize, ze jejíchž původních
pramenů pravděpodobně apoštol Petr i autoři starozákonních textů
čerpali:
Poznámky pod čarou:
Hermon
Seskupení třech hor ležící v horském
pásmu Antilibanonu na pomezí Syrie a Libanonu v nadmořské výšce 2 814
metrů. Horu Hermon, kam dle legend sestoupili strážci nebes, aby
smilnili s lidskými dcerami, nazývali staří Amorejci „Senír“, Kananejští
„Baal chermon“. Arabský název je „Dlabal aš Šajch“.
Antilibanon je právě tím magickým místem
předpotopních Anunnaki, které bylo součástí rozsáhlé energetické sítě,
ale i místem, kam za časů Jaredových sestoupili padlí strážci nebes.
Soudě tak nejen skrze starozákonní texty, ale zejména podle tzv.
apokryfní Henochovy knihy. Když i Baalbecké terasy, ležící v údolí
Bikaá, jsou nedaleko. Tak jako ostatně legendární sídlo vodních nágů a
nágyň, ležící na opačné straně (na jih od Hermonu, tedy i mnohem
vzdálenějších Baalbeckých teras), poblíž palestínského „Askalonu“.
Rovněž tak někdejší pevnost Jebuzejců Sion (Uršalim - Jeruzalém) byla
pravděpodobně součástí předpotopního energetického, možná i slunečního
systému, vystavěného v podobné konstelaci, jako Sluneční chrám v
Baalbeku.
Baalbecká terasa
Nachází se v podhůří Antilibanonu.
Prakticky v proláklině mezi severními horami Libanonu a jižně položeným
Antilibanonem. Asi 87 km od Bejrútu. Její podstatu tvoří tak zvaný
trilitón - tři obří hrubě opracované kamenné kvádry dosahující
impozantních rozměrů i váhy. Největší z nich je dvacet metrů dlouhý,
vysoký pět a široký čtyři metry o hmotnosti cca 1000 tun. Tyto tři
kamenné kvádry pak byly vyzdviženy do výše sedmi metrů, což je i pro
současné technologie zajímavě komplikovaný úkol. Čtvrtý, rozpracovaný
kamenný blok (21 x 4,8 x 4,2 metry) leží dodnes kamenolomu stále spojen s
mateřskou skalou. Jsou na něm i stopy dlát možných otroků pracujících
pro Annunaki.
Baalbeck oficiálně odvozuje svůj název
od Balla, hlavního božstva foinického společenství, jehož stoliční
městské uskupení byl Tyr. Tedy oblast, z níž pocházel stavitel a
osnovatel znovu vybudování Slunečního chrámu v Uršalim za vlády judského
Šalamouna.
Roku 3761 př. n. l. Nippur (Sumer - Chaldejci)
Nippur – jedno z nejstarších měst,
obývaný zřejmě klony mimozemských entit, jehož legendární historie se
vztahuje do časů, kdy Semiramidis založila první, tedy předpotopní
Babylon. V Nippuru zaveden sumerský kalendář, jenž byl spuštěn roku 3761
př. n. l. Byl odvozen od pohybu Země a Měsíce a přímo souvisí se
sumerskou číselnou soustavou (6, 10, 60, 12, 15, 30 atd.). Odvozeně od
sumerského je roku 3761 př. n. l. stanoven i počátek staroslovanského kalendáře , když ostatní odvozené kalendáře jsou datovány rokem 3760 před n. l.)
Tajfun přicházející z nebes
6340 př. n. l. Uragan z nebes (Typhon z řeckých bájí, tajfun, větrná smršť).
Ti, co vystřídali obry, nová rasa lidí
žila po potopě (zánik hypotetické pevniny, mayské pravlasti kolem roku
10 350 př. n. l.) plných 4010 př. n. l. Pak byli smeteni uraganem z
nebes. Mnozí zahynuli, jiní se změnili v opice, aby nakonec i ony byly
pohlceny jaguáry, kteří přišli z nebes. Zachránila se dvojice skrytá
mezi kamením. Jejich potomci, lidé z kamení, pak žili celých 4800 let
(až do roku 1540 př. n. l.).
Mayský kodex Teleriano Remensis a Rios
V souvislosti s touto katastrofou
vzpomínaní jaguáři připomínají, či spíše jejich vyobrazení, entitu
Alalu, krvelačné bytosti s psí hlavou požírající lidské maso, či entitu
starohinduistických eposů Rakšasy, někdejší vazaly Asurů živící se
rovněž lidským masem.
Již zmíněný čas 6340 př. n. l. však ani zdaleka neodpovídá jak popsané katastrofě, tak naopak dataci biblické potopy.
Anunnaki „předpotopních“ dob
Anunnaki, Igigové (entita ovládající Chaldejsko)
druh Elohim (Jahwah)
druh padlých strážců nebes (Nephilim)
Archónti, mocní duchové gnostických
temnot – hadí, či dračí entita klonující své geny s první ženou Adama
Lylith, jež zrodila pekelné bytosti z dračího semena. Archónté v
gnostické literatuře naváději Noreu, Evinu dceru, aby jim byla po vůli.
Zde osciluje úmysl Archontů pozměnit geny žen pocházejících z Evy.
Dragoni – dračí entita (Enki)
Ciakara – draví létající ještěři
Insektoidi – hmyzu (mouchám) podobné bytosti
Vodní Nágové
Vzdušní Nágové (Tata Naga – Táta Had, slovanská Jadži Baba – čarující Jadži, Tezcatlipoka).
Asurové (Šedivci a jejich klony), Rakšasové (entita Alalu, draví jaguáří z nebes)
Entita Tezcatlipoca (Tiahuanako)
Anunnaki - padlí strážci nebes…Mezi
souhrnem mimozemských aktivit (které jsem si dovolil nazvat pravým,
nicméně zřejmě rozčilujícím pojmem „Anunnaki“) a domorodými borci
současného stvoření dlouhodobě panovalo nesporné napětí. Vyplývající
nejen z nepřeberného množství faktorů zásadních odlišností, ale i antagonistických zájmů uvnitř jednotlivých mimozemských uskupení.
Mnohdy ústící do nepochopitelných a
zcela pragmatických lokálních masakrů, jindy postihující celou planetu
nebývalými kataklyzmaty. Když postavení domorodců nebylo nikdy
záviděníhodné. Nicméně za sebe tvrdím, nic tak krásného, jako jsou ženy a
děti Země a okolní hvězdný vesmír očima domorodce, jsem snad nikde
jinde neviděl.
…kdysi svatá knížata nebes…
Zásadní odlišnost domorodců a těch
druhých zřejmě spočívala a stále ještě spočívá zejména v našem způsobu
rozmnožování, jež je spojený s celou řadou emocí, biochemických pochodů,
či citovými projevy rozvíjejícími duchovní oblasti i samotnou motivaci
lidstva, jež nás v celém souhrnu přibližuji k samé podstatě Geneze
Univerza. Nepočítaje možnost, jakkoli ochuzeni o příslušná IQ, máme
cosi, co nás řadí, sice velmi komplikovaně, do vyššího řádu kosmických
bytostí. Tedy podstatně výše, než je zařazen jistý kontingent Anunnaki – dravčí podstaty . Jakkoli nás, nejméně o jeden řád, převyšují v našem hmotném světě.
A právě na tuto zásadní oblast
neobyčejné plodnosti lidstva mimozemští lovci zaútočí skrze své
importované klony nejdříve. Na příklad zákony o nezákonnosti sexuálního
harašení. Což je ve své podstatě útok na samý princip rituálu
rozmnožování, zcela přirozeně očekáváný u převážné množiny tvorů na této
stále ještě zázračně plodné planetě. Z téhož se dá usoudit, že převážná
část Anunnaki tyto potěšující aktivity nahradila řízeným rozmnožovaním,
skrze umělé líhně, genetické inženýrství vycházející z partogeneze.
Pokud jiná část nebyla androgýny, či mnozí z nich i bezpohlavními
specialisty. Představíme-li si energeticky náročnou přepravu z dálav
hlubokého vesmíru, v přesně vymezeném prostoru (lhostejno zda
relativitou skrze bezrozměrný vesmír, či cestami světla), pak nezbytnou
nutností jsou přesně stanovené počty zúčastněných, které samy o sobě
určily postupnou degradaci původního možného způsobu rozmnožování, když
řízená genetika sehrála dominantní roli.
A zde je nutné hledat motivující stimuly
budoucích padlých „Strážců nebes“, kontrolující jistou část nebes i
Země. Shodou okolností kdesi nad dnešním Blízkým východem (Chaldejskem,
Asyrským Baalbeckem i Aškalonem). Výzkumný team padlých Synů nebes, se
jednoho krásného dne rozhodl, přiblížit smyslné i citové lidské
radovánky k nebeskému poznání. Včetně snadnějšího získání vzácných
endorfínů, lymfatických tekutin, či krve z různých emočních stadií
bohaté lidské nezkrotnosti. Když ve své mnohačetné škále dozajista
předčí vzácné tekutiny získané jen z lidských strachů, stresů, bolestí i
úzkostí. Tolik ceněných mimozemskými obchodníky. Když základem celého
projektu bylo vytvoření klonů předáním genů mezi touto skupinou Anunnaki
a pozemskými krasavicemi - přirozenou cestou. Průzkumu bojem, navrhnutý
vůdcem vzpoury Semjásou, se zúčastnilo na dvě stě sexuálně harašících
Strážců a svatých knížat nebes. A ti za dnů Jareda sestoupili z nebes na
horu Hermon.
Apokryfní Henochova kniha
Kapitola 6
1. Poté, co se lidské děti rozmnožily, rodily se jim v oněch dnech krásné a líbezné dcery.
2. Když je však uviděli andělé
(poslové), děti nebes, zatoužili po nich i pravili mezi sebou: Nuže
vyvolmež si ženy mezi dcerami lidskými a zploďmež s nimi děti.
3. Semjása však, nejvyšší z nich, k nim
pravil: Obávám se, že vy tento čin nebudete chtít vykonat a mně
samotnému bude pykati za tento velký hřích.
4. Tu mu všichni odpověděli, řkouce: My
všichni složíme přísahu a zaklínáme se mezi sebou, že se nevzdáme svého
záměru, nýbrž vykonáme zamýšlené dílo.
5. Tu přísahali všichni dohromady a
zaklínali se mezi sebou. Bylo jich dvě stě, kteří za dnů Járeda
sestoupili na vrchol hory Hermon.
Nyní se do našeho otrle nevědeckého
pátrání zabodne první osten pochyb. Stará křesťanská legenda, jež sice
není součástí kanonizovaných posvátných textů, nicméně někdejší učitelé a
učitelky (kdysi povinného náboženství) tuto pasáž velmi zdařile
vyprávěli: Synové nebes, duchovní bytosti, si při sestupu do hmotného
světa lidí opatřili hmotná těla, aby mohli tento hanebný skutek spáchat.
O podobném fenoménu hovořil na Svatopetrském náměstí,
relativně nedávno, i papež Jan Pavel II. (Karol Vojtyla) v souvislosti s
laskavými duchovními bytostmi provázejícími každou lidskou bytost jejím
životem. Vraťme se však zpět k padlým „andělům“. Nelze jinak, než
přistoupit na tvrzení, že padlí andělé se zbavovali svých těl, aby
zbaběle prchali před přicházející spravedlností, opouštějíce své děti i
své pozemské krasavice, v časech seslané potopy.
Jakkoliv nemám pro tento jev
odpovídající okamžité logické a univerzálním zákonům odpovídající
materialistické vysvětlení, pokusím se oklikami postupně dospět k plné
spokojenosti váženého, čistě materiálisticky založeného čtenáře, k
několika variantám řešení téhož. V této souvislosti připomínám své
nezvyklé tvrzení o bytostech vyššího řádu, jež mohou snaze zasahovat do
paralelního světa nižšího řádu, tedy světa lidských bytostí, nikoli však
do světa vyššího řádu, kam může, ale nemusí dosáhnout, byť
komplikovaně, lidský duch. Nikoli však jeho maso a kosti. Pokud je mi
rozuměno. Hovořím-li o podstatě Geneze Univerza, pak nelze mlčet o
některých historicky zaznamenaných zvrhlostech jisté části mimozemských
aktivit při výzkumu v oblasti genetické vybavenosti a samotného
prvotního principu stvoření – Genesis. Vytvářením genetických zvrhlostí a
zrůd (viz Manethón).
Strážci naopak přísně střežící zachování
Stvořitelem určených principů stvoření, jsou dalším neuvěřitelným
fenoménem, jenž souvisí nejen s potrestáním padlých synů nebes, ale
pravděpodobně i s nepříliš komentovaným konfliktem v Dulce (Spojené
státy). Podle dochované tradice se jedná o nejvyšší bytosti, které
stráží hmotně neuchopitelný prostor univerza nejvyššího řádu. My je
známe jako bájné Cherubíny. Jsou to nejvyšší duchovní bytosti, strážci
božského vědění a veškerého vědění vůbec. Symbolem cherubínů je, jak
jsem si přečetl: Hlava s dvěma zlatými křídly. Jejich tvářnost je
evangelisty spojována se čtyřmi podobami: Podobou býka, lva, orla a
člověka. Bývají též popisováni jako bytosti, jejichž oči září červeně,
jako žhavé uhlíky. Setkání s nimi probíhá-li v lidské podobě, tak, že se
zahalují se do zářících plamenů, přičemž ani neviditelnost není žádným
nepřekonatelným problémem. Jsou nekompromisními strážci tajemství
Geneze, semene života Univerza a všech Božích zákonů, jež sehrávají
dominantní roli ve vyšším stavu bytí. Jakékoliv pokusy s genezí a
genovým fondem neumělými technologiemi, tedy bez přítomnosti Boží
invence, tvrdě postihují. Přicházejí téměř okamžitě a je rozumné zdaleka
se vyhnout problémům vyplývajících při setkání s Nimi. Neváží prý svoji
cestu do materiálního vesmíru, jen tak pro naše potěšení, či potěšení
padlých Strážců nebes.
Příště, po tomto krátkém, nicméně
důležitém mikro exkurzu, konečně vlastní příběh padlých strážců nebes.
Přičemž se zároveň omlouvám za neumělou, neboť uspěchanou kompilaci
výňatků podstatně širšího cyklu. Přičemž chci opětovně zdůraznit, že se
stále pohybujeme, odkojeni materialisticko inkvizičním systémem,
nepochopitelným světem legend, eposů a posvátných i apokryfních spisů,
které jsou ve všech důsledcích součástí i tohoto světa - až do dnešních
dní. Ano provází nás životem v četných podobách. Lhostejno, zda takovou
možnost připustíme, či nikoli. Pokud ji nepřipustíme, necháme se jednoho
dne překvapit, kam jsme my a vše kolem nás dospěli. Neboť jsme nedávali
pozor odkud a kam směřujeme?
Poznámky pod čarou:
Anunnaki
Anu - Nebe, též bůh Anu
na - na
Ki - Zem
Podle chaldejské verze část nižších chaldejských božstev sestupujících z nebes, či zpět na nebesa.
Starý Zákon byl povětšinou doplněn po
roce 597 př. n. l. v Babylonském zajetí, opisy chaldejských a
babylonských tabulek, které ve své podstatě vyprávěly o dávné historii
lidstva, o níž neměli překvapení tvořitelé Bible přišlí z Jeruzaléma, na
rozdíl, od svých souvěrců, toho času usedlých v Babylonu, do té chvíle
ani ponětí. Textů, jež tak skvěle doplňovaly stará kmenová vyprávění.
Při pravidelné generální audienci na Svatopetrském náměstí, kterou
oficiálně pořádá úřadující Papež, oznámil Jan Pavel II. (polský rodák
Karol Wojtyla) potvrzení církevního dogmatu o existenci neviditelných
nebeských bytostí. Existence andělů byla účelově popírána již od dob
saduceů (konzervativní křídlo vyšších judských kněží pracujících jako
protějšek farizeů). Ve středu 9. července 1986 cítil Pontifex Maximus
opětovně závěry 1. vatikánského koncilu potvrdit. Andělé jsou nesmrtelné
duchovní inteligentní bytosti se svobodnou vůlí. Jsou to neviditelné
bytosti provázející nás všemi našimi lidskými touhami a nadějemi.
Odvážné vyhlášení, jež, pochází-li od samotného papeže, se musí opírat o
příslušný důkazní materiál! Každopádně se budeme otázce duchovních
inteligencí, o nichž na Petrském náměstí hovořil Jan Pavel II.,
podrobnějí a odděleně věnovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat